Přírodovědné přednášky

 

V této sekci najdete přehled přírodovědných přednášek, které se u nás konají. Přinášíme informace o jednotlivých setkáních, jejich tématech i hlavních myšlenkách, o nichž se během přednášek mluvilo.

 

PLÁNOVANÁ PŘEDNÁŠKA:

 

středa 22. dubna od 17.00 – v knihovně

Divokým západem Indonésie

Městská knihovna Polička vás ve středu 22. dubna od 17 hodin srdečně zve na povídání terénního zoologa Petra Piechuly o jeho cestách do Indonésie, o indonéské přírodě a její ochraně a zejména o zvířatech, se kterými se na svých cestách setkal.

Vstupné 50 Kč.

 

Obojživelníci v ohrožení: Jak jim můžeme pomoci a čím jim škodíme?

 

Žáby, čolci a mloci patří k nejohroženějším skupinám živočichů u nás. Jsou velmi citliví na změny prostředí a kvalitu vody, proto spolehlivě fungují jako ukazatelé čisté přírody. Navíc jsou to naši užiteční spojenci – zkonzumují obrovské množství komárů, slimáků a dalších škůdců. Přesto z naší krajiny mizí. Jak jim můžeme v našem okolí pomoci a čeho se vyvarovat? I o tom mluvil ve středu 25. února v poličské knihovně Mgr. Jakub Vrána z Městského muzea a galerie ve Svitavách. Níže najdete několik praktických tipů:

Jak můžeme pomoci:

  • Tůňky a jezírka bez ryb: Pokud máte na zahradě jezírko, vyčleňte ho alespoň zčásti jen pro obojživelníky a hmyz. Ryby (zejména okrasní karasi a koi kapři) jsou pro vajíčka a pulce predátory, kteří je dokážou v malé nádrži zcela vyhubit.
  • Bezpečné úkryty: Obojživelníkům vyhovuje pestré prostředí. Hromádka listí, větví, starého dřeva nebo kamení v klidném stinném koutě zahrady jim poslouží jako skvělý úkryt před sluncem i jako bezpečné zimoviště.
  • Únikové cesty z pastí: Nezakryté bazény, jímky, hluboké šachty nebo strmé břehy umělých nádrží fungují jako smrtící pasti. Zvířata do nich spadnou a utonou vysílením. Často stačí do vody umístit hrubé prkno nebo silnější větev, po kterých dokážou vylézt zpět.
  • Ohleduplnost na silnicích: Zejména v časném jaru a na podzim obojživelníci masivně migrují mezi zimovišti a vodními plochami. Pokud vjedete do úseku, kde křižují silnici, zpomalte.
  • Správná a bezpečná manipulace: Pokud už musíte zvíře přemístit (například při záchraně ze silnice, z bazénu nebo ze světlíku), uděláte nejlépe, když si navléknete gumové rukavice a následně si důkladně namočíte ruce, ideálně vodou z nejbližšího okolí. Na rukou bez rukavic nesmí být zbytky mýdla, dezinfekce nebo krémů. Zcela nejlepší je k přenosu použít čistou vlhkou plastovou nádobu, nebo zvíře šetrně podebrat i s vlhkým spadaným listím či kusem mechu. Přenášejte ho nízko nad zemí, aby se při případném vysmeknutí nezranilo pádem.

Čeho se vyvarovat:

  • Dotyky suchýma a teplýma rukama: Obojživelníci dýchají částečně kůží. Ta je velmi tenká, propustná a neustále ji chrání vrstvička speciálního slizu. Naše suchá a (z pohledu žáby) velmi horká kůže tuto bariéru narušuje. Dotyk suchou rukou jim může způsobit teplotní šok a poškozením slizu otevřít cestu smrtelným plísňovým a bakteriálním infekcím.
  • Chemie na zahradě: Kůže obojživelníků je velmi tenká, propustná a extrémně citlivá na toxiny. Používání pesticidů, herbicidů a umělých hnojiv je pro ně často fatální.
  • Příliš dokonalý trávník: Nízký „anglický“ trávník neposkytuje žábám ani čolkům žádný stín, vlhko ani potravu. Při sekání navíc sekačky a strunové křovinořezy obojživelníky často usmrtí. Zkuste nechat alespoň část trávy vyšší a před plošným sekáním prostor zkontrolujte.
  • Zavážení drobných mokřadů: I malá a na první pohled „obyčejná“ jarní louže nebo zarostlá tůňka v remízku může být klíčovým místem pro rozmnožování vzácných druhů. Tyto drobné vodní prvky by se neměly zasypávat ani odvodňovat.

Každá drobná úprava zahrady nebo jen trocha ohleduplnosti může těmto fascinujícím tvorům zachránit život. Dovolme jim žít vedle nás.

 

 Rok s houbami v městské knihovně

 

V průběhu roku 2025 se v poličské knihovně nescházeli jen čtenáři, milovníci historie, příznivci robotiky, kutilové neboli „makeři“, milovníci přírody a přírodovědní badatelé, ale – věřte nebo ne – také houbaři. Proměna knihovny v ráj pro milovníky hub začala už na začátku ledna, kdy jsme přivítali nadšenou amatérskou mykoložku Danielu Jirouškovou s poutavou přednáškou Houby jedlé, nejedlé i jedovaté. A díky paní Daniele pokračovalo houbařské nadšení v knihovně až do listopadu.

V první polovině roku se zájemci jednou měsíčně scházeli na Houbařském kurzu, v rámci Času pro neobyčejné zážitky pak paní Daniela představila obsáhlou výstavu hub. Od léta do podzimu zdobily chodbu knihovny barevné fotografie hub – od nejznámějších po ty méně obvyklé. Podzimní sezónu zakončil Houbařský kurz pro mírně pokročilé. 

„Děkuji všem účastníkům houbařského kurzu za skvělou atmosféru. Během základní verze v první půli roku a poté na podzim v pokračování kurzu jsme poznávali nové druhy hub a prohlubovali si znalosti o těch, které už sbíráme. Také jsme se učili odlišit je od podobných jedovatých druhů. Do světa mykologie nás vtáhly vystavené živé exponáty, promítání s výkladem, debaty na různá myko-témata a v neposlední řadě třešnička na dortu – mykologická vycházka. Tak zase někdy, možná už v lednu 2026, při opakování kurzu v poličské knihovně – Houbám zdar!“

Daniela Jiroušková

 

 

Na úspěšné akce navážeme i v příštím roce. Od ledna do května 2026 bude v knihovně probíhat další běh Houbařského kurzu s Danielou Jirouškovou. Setkání se uskuteční vždy jednou za měsíc ve středu od 18 hodin (7. 1., 4. 2., 11. 3., 15. 4. a 13. 5.) a kurz bude zahrnovat také celodenní houbařskou vycházku v sobotu 2. 5.

Kurzovné činí 1 500 Kč a od prosince bude možné zakoupit vstupenky v knihovně – třeba i jako originální vánoční dárek. Pokud by se kurz z důvodu malého počtu přihlášených neuskutečnil, bude celá zaplacená částka vrácena.

 

 

Pomozme čmelákům, naše příroda je potřebuje!

 

Víte, že Česká republika je domovem asi 30 druhů čmeláků a 9 druhů „čmeláčích kukaček“ pačmeláků? A víte, které druhy jsou u nás celkem běžné a které jsou vzácné? A že různé druhy čmeláků ukládají pyl, který sbírají jako potravu pro své potomky, různým způsobem? A víte, že některé druhy čmeláků najdou potravu na mnoha různých kvetoucích rostlinách, zatímco jiné druhy se specializují jen na několik málo planě rostoucích druhů?

Ti, kdo byli ve středu 19. listopadu v podvečer v poličské knihovně na besedě s panem Vítem Cachem, to vědí, protože pan Cach nám o čmelácích a o tom, jak se jim v Poličce a blízkém okolí daří a proč jsou pro naši přírodu tak důležití, povídal s velkým zápalem.

Bohužel, čmeláků v naší krajině rok od roku ubývá. Populace jednotlivých druhů se neustále drobí a zmenšují kvůli nevhodné péči o krajinu. Příliš časté a plošné seče, hnojení luk, ale také absence péče a zarůstání expanzivními bylinami a dřevinami způsobují, že z krajiny mizí květy. Čmeláci tak postupně přichází o svoje hluchavky a jetele. Z třiceti dříve hojných druhů čmeláků tak na většině míst zůstává jen asi čtvrtina těch nejméně náročných. Ale okolí Poličky je ostrůvkem, kde stále přežívá 18 druhů, včetně několika druhů kriticky ohrožených.

Proč jsou čmeláci tak důležití?

Čmeláci jsou jedni z nejdůležitějších a nezastupitelných opylovačů v naší přírodě, v zahradách i na polích. Schopnost létat a opylovat květy i za chladnějšího počasí a za mírného deště je pro ně příznačná. Díky speciálním technikám jako je sonikace a specializaci na květy s hlubokými kalichy jsou téměř výhradními opylovači ekonomicky významných rostlin, jako jsou třeba rajčata, borůvky nebo jetel luční.

Jak můžeme ohroženým druhům čmeláků pomoci?

Méně běžné a vzácné druhy čmeláků potřebují především dostatek druhově pestré potravy, tedy původní plané rostliny kvetoucích od časného jara do pozdního podzimu, jako jsou hluchavky, jetel luční a další bobovité, kostival či pcháče. I malá změna ve Vaší zahradě nebo na obecním pozemku může mít velký význam. Zde je několik možností, jak můžete čmelákům podat pomocnou ruku:

  • Nesečte trávu příliš často a najednou, nemulčujte, ideální je postupná seč 1 až 3krát za sezónu. Ponechte v části zahrady kout s lučními kvetoucími rostlinami.
  • Nespoléhejte jen na „osvědčené“ rostliny jako je levandule nebo svazenka, ty vyhovují jen těm nejméně vybíravým druhům.
  • Vyvarujte se používání chemických postřiků a pesticidů, které jsou pro čmeláky toxické.

A pokud se chcete o čmelácích a o tom, jak jim můžete pomoci, dozvědět víc, navštivte web Čmeláci PLUS (www.cmelaciplus.cz) plný informací, fotek a videí.