Věk nerozumu
Historické přednášky dr. Ivy Fridrichové-Sýkorové se konají každou středu od 14.00 hodin na Půdě Městské knihovny Polička.
2. září 2026
• VELIKOST PO FRANCOUZSKU
Francouzský král Filip IV. Sličný byl introvert, navíc nemrkající introvert. Jeho upřený pohled budil hrůzu. Kromě toho byl inteligentní a cílevědomý. Jeho rozhodnutí, proměnit Francii ve velmoc tehdejší Evropy, stálo na počátku dlouhého válečného konfliktu s Anglií. Pouze škarohlídi a lidé bez rozhledu by si snad mohli myslet, že tehdejším mocným nešlo o čest a slávu, ale toliko o ovládnutí výnosného umu flanderských tkalců, který proměněn v daně, mohl vybrancům zajistit místo na slunci.
9. září 2026
• VELIKOST PO ANGLICKU
Anglický král Eduard I. byl rytíř, v Zámoří honil Saracény, doma Velšany a Skoty. Měl pověst nesmlouvavého a tvrdého člověka. Je až s podivem, že ač král rytíř, poměrně dobře rozuměl hospodářským potřebám svého království. Anglie prostě už ve středověku potřebovala dovážet potraviny a víno a vyvážet vlnu. Naneštěstí nejblíže byly flanderské manufaktury. Některé války se totiž už v minulosti vedly kvůli hmotným ziskům, vznešené ideály se už tenkrát krčily v koutě.
16. září 2026
• PRVNÍ KLOPÝTNUTÍ
Synové velkých a úspěšných mužů nemají na růžích ustláno a Eduard II. nebyl výjimkou. A synové přísných otců jsou na tom ještě hůř. Navíc když jsou oženěni s velmi ambiciózní manželkou, ale ve skutečnosti jsou nejraději ve společnosti blízkého přítele a mladých a pohledných mužů obecně. A nedosti na tom, když se k soukromému nesouladu přidruží ambice šlechty a za hranicemi číhají drsní Skotové. To je na jednoho slabého krále problémů více než dost. Potom už stačí jeden vzpurník a rozzlobená manželka a konec je na dohled. Konec velmi drsný až odporný.
23. září 2026
• DĚDICI
Když je člověk pracovitý a má trochu štěstí, většinou po sobě zanechá dědictví a dědice. Když však jste francouzský král, může se dědictví po vás proměnit v rodinnou katastrofu. A když máte navíc velmi ambiciózní dceru, vedoucí neuspokojivý rodinný život, která navzdory tomu porodí budoucího anglického krále, je z takovéhoto dědictví rovnou válka, v tomto případě stoletá.
30. září 2026
• VŠEMI MILOVANÝ
Eduard III. byl všemi milovaný následník trůnu a posléze i všemi milovaný král Anglie. Ale i to mu bylo málo. Jen co se zbavil „otčíma“ a „odstavil“ ambiciózní matku, rozhodl se, že jedna koruna na jeho hlavě je málo. Po létech špatné správy potřebovala totiž Anglie nové zdroje a spravedlivá válka o francouzské dědictví mohla být i výnosným podnikem, kdyby… Kdyby se nakonec netáhla tak proklatě dlouho.
14. říjen 2026
• KRVAVÉ BĚSNĚNÍ
Jsou chvíle v lidských dějinách, které se nesou ve znamení šílených elit. Lidé s pravomocí konat a rozhodovat jsou ve stavu duševní nepohody schopni hnát své bližní na jatka. Většinou proto, že v daném okamžiku se šílenství tohoto typu jeví úplně jinak. Smutnou skutečností ovšem zůstává, že tento jev se v lidských dějinách stále opakuje, a to bez ohledu na rozvoj medicíny. Budiž nám jen slabou útěchou, že válečné konflikty trvající desítky ba stovky let, jsou specialitou dob dávno minulých.
21. říjen 2026
• BITVY VÁLKU NEVYHRÁVAJÍ
Již staří Římané věděli, že bitvy, a to i vítězné, války nevyhrávají. Své se o tomto pravidlu měli po sto letech válečného běsnění dozvědět i Angličané. Ačkoliv vyhrávali velké bitvy jednu za druhou, nakonec prohráli celou válku, a to velmi tvrdě. Jejich prohra ve stoleté válce byla tak drtivá, že následně rozkolísala i samotnou ostrovní říši a dovedla ji k vyřizování si účtů v desetiletí trvající občanské válce, která jen omylem vstoupila do dějin pod poetickým názvem války růží.
4. listopadu 2026
• ZÁRUKA POHROMY
Pro království, které řídí král s hrstkou věrných a oddaných, je vláda dítěte pohromou. Ale i takováto pohroma se dá přežít. Pokud ovšem z dítěte vyroste dostatečně silná osobnost, která se v dospělosti neutopí v malichernostech. Jak ovšem vychovat dětského krále Richarda II., když jste pouze jeho oddaným poddaným?
11. listopadu 2026
• JAK ZASTAVIT NEZASTAVITELNÉ
Jan z Gentu byl asi nejschopnějším synem milovaného krále Eduarda III. Byl skvělým státníkem, diplomatem a politikem. Trochu zaostával mezi válečníky, ale to naopak plně nahrazoval jeho slavný bratr. Přesto, nebo právě proto, byl Jan z Gentu považován svými současníky za všeho schopného intrikána a celkově byl v kolektivu velmi málo oblíben. Z tohoto a dalších důvodů se nestal anglickým králem. Této pocty se dostalo až jeho synovi, a bezesporu si v čele Anglie užil své.
18. listopadu 2026
• POSLEDNÍ VZEPĚTÍ
Dlouhé války se odbývají v určitých cyklech. Doby relativního klidu střídají výbuchy násilí. A Angličané potřebovali na počátku 15. století pozvednout sebevědomí. V zemi byl hlad, trůn se dostal do rukou potomků Jana z Gentu, obyčejné lidi mátla nejistota správné cesty k Boží milosti. Mladý král Jindřich V. byl dobrodruh, chytrý dobrodruh a pro Angličany hrdina bez bázně a hany.
25. listopadu 2026
• VE VÍRU ŠÍLENSTVÍ
Anglie zaplatila za pomíjivé chvilky válečné slávy svého krále Jindřicha V. velmi vysokou cenu. Jeho syn Jindřich VI. zdědil kromě dvou korun i dědičnou duševní nemoc, kterou trpěl jeho francouzský dědeček. Sice si o sobě nemyslel, že je ze skla, ale i tak nebyl schopen vnímat realitu. Přesto, nebo právě proto, vládl, nevládl téměř pět desetiletí. A léta jeho vlády nebyla pro Angličany vůbec šťastná.
2. prosince 2026
• SLUŽEBNÍK
Patřil k vyvoleným, v jeho žilách kolovala královská krev Plantagenetů. Richard z Yorku byl inteligentní, schopný a na dobové poměry i rozumný. Chtěl sloužit Anglii a také ji sloužil, ovšem svým způsobem. Nakonec se stal psancem, vyvrhelem a vlastizrádcem. Jeho hlavu nabodli na kopí a z nedostatku jiné vhodnější „vánoční“ výzdoby vystavili na jedné z bran města Yorku. Stalo se tak jedné třeskuté zimy, což částečně vysvětluje volbu ozdob.
9. prosince 2026
• FRANCOUZSKÁ VLČICE
Stala se manželkou šíleného anglického krále. Pro Angličany však byla Markéta z Anjou málo urozená a trochu moc Francouzka. Byla však rozhodnuta, že si své místo na slunci nenechá vzít a bojovala. Svým způsobem dobře a dlouho, ale nakonec prohrála. Přišla o muže, korunu a nakonec i o jediného syna. Pak už čekala jen na smrt. Odešla zlomená, chudá a osamocená, nakonec nezbyl nikdo, kdo by truchlil nad jejím skonem.
16. prosince 2026
• KRÁLOTVŮRCE
Richard Neville patřil k anglickým baronům, tedy k úzké vrstvě mocných středověké Anglie. Byl vzdělaný, inteligentní a schopný. Rodinné vazby jej předurčovaly k věrnosti Lancasterům, ale nakonec skončil jako věrný stoupenec Yorků. Po jejich boku setrvával po dlouhou dobu občanské války. Pak však zacítil svou šanci a rozhodl se hrát nejvyšší hru v království. Neuspěl a padl v bitvě se svými bývalými spojenci. Do historie však vstoupil jako tvůrce králů.
23. prosince 2026
• RVÁČ
Na anglického krále byl Eduard IV. poněkud extrovertní. Vysoký, urostlý, později se sklonem k nadváze. K lidem se choval vstřícně až přátelsky, ale uměl být i strohý, až hrubý a krutý. Své odpůrce většinou ničil na bitevním poli, později si je raději kupoval penězi a pozemky. Rozuměl obchodu a stál u zrodu anglického „hospodářského zázraku“. Osudný se mu však stal jeho vztah k ženám. Odešel na vrcholu moci a za svůj konec vděčil vlastní nestřídmosti.
6. ledna 2027
• MLADŠÍ BRATR
Být mladším bratrem krále, navíc v zemi zmítané občanskou válkou, není věru žádný med. Být navíc zmítán vlastními ambicemi a přepjatými představami o vlastních schopnostech, to představuje přímou cestu do pekel. Není divu, že Jiří Plantagenet podlehl svodům mocného Králotvůrce. Život tohoto věčného čekatele trůnu podle pověsti skončil v sudu s malvazem.
13. ledna 2027
• NETVOR
Poslední Plantagenet na anglickém trůnu budí vášně i stovky let po své násilné, leč hrdinské smrti. Byl Richard III. skutečně tak ošklivý, že na něho štěkali i psi? Podle všeho jde v případě psů o výmysl. Ale měl smůlu, prohrál svůj boj o anglickou korunu, a proto jeho obraz psali vítězové. A ti k němu nebyli vůbec laskaví.
20. ledna 2027
• SPASITEL
Vítězem války růží se překvapivě stal muž, na kterého by si angličtí současníci nikdy nevsadili. Zato si na něho vsadil francouzský král. A potom už šlo všechno ráz na ráz. Z potomka nelegitimní větve Plantagenetů se nejdříve stal vyhnanec, pak psanec a nakonec král, jenž velmi rychle naučil vzpurné Angličany poslouchat. A taky řádně a pravidelně platit daně.
27. ledna 2027
• VRTOŠIVÝ KRÁL
Tudorovci byli uchvatitelé anglického trůnu. I proto se jejich relativně krátká dynastická vláda nesla od samého počátku ve znamení sekery. Prostě neměli na vybranou, i když si ustlali na rudých a bílých růžích. Každý druhý vznešený Angličan, který přežil občanskou válku, měl totiž ve skutečnosti k anglickému trůnu blíž než vznešení Tudorovci. To stálo za většinou rozhodnutí vrtošivého krále Jindřicha VIII., který musel, ať chtěl nebo nechtěl, konfiskovat majetek, popravovat skutečné či domnělé zrádce a střídat manželky. A nakonec všechno jeho úsilí stejně přišlo nazmar. Dynastii Tudorovců po sto letech nahradili v čele Anglie Skotové.
Dlouhé válečné konflikty málokdy vedou ke zlepšení lidského života. A vlastně i krátké války nikdy nic dobrého lidem nepřinesly. Ale pokud se stane, že elity podlehnou vražednému šílenství na dlouhou dobu, potom se na jejím konci dočkáte jen a pouze vážných problémů. Tuto zkušenost nechtěně získali obyvatelé středověké Francie a Anglie, kteří museli stav války snášet více jak sto let. Nakonec však skončí každá válka, většinou z důvodů naprostého vyčerpání válčících stran. Podepíše se mírová smlouva, vymění zajatci, potrestají zrádci a dezertéři a elity spustí halasné oslavy. Na obyčejných lidech pak zůstane obnova zničeného a budování nového a lepšího, a to až do doby, než se k moci dostanou další šílenci.
Ve středověké Francii, vítězi dlouholetého válečného běsnění, měli co opravovat a budovat. Zato v poražené Anglii museli řešit obrovské dluhy a vracející se válečné veterány. A řešení se nakonec nabídlo samo. Dynastie vznešených a mocných Plantagenetů se vrhla do mocenského souboje sama se sebou. Po dalších třicet let od neslavné prohry na kontinentu se Angličané „bavili“ občanskou válkou. Na jejím konci už nebyli žádní mocní a vznešení Plantageneti, dluhy a rozvrat země dostoupily téměř svého vrcholu a na trůn dosedli noví lidé, dynastie Tudorovců. Ti, jen co se rozkoukali, počali s výukou Angličanů k poslušnosti, znovu je učili platit daně a hlavně za pomoci špalku a sekery dávali jasně najevo, že politika je věcí nově vyvolených. Komu se nelíbily nové pořádky, či žehral na jejich drsnost, mohl si vyzkoušet „pohodlí“ popravčího špalku.
