19. 11. 2025

Po stopách „velkých“ dějin – zastavení na Vraclavi

Žijeme v době aplikační. Aplikace všeho druhu nás provázejí na každém kroku, létají kolem nás, kráčejí v našich stopách, krčí se v temných zákoutích, jsou prostě všude a není před nimi úniku.
Módní trendy nejsou cizí ani poličské Akademii 21. Proto jsme se 28. října 2022 rozhodli aplikovat naše znalosti. Uspořádali jsme výlet do Vraclavi, místa kde se psaly české dějiny. Kdysi dávno zde čeští vládci nechali založit a postupně vybudovat hradiště, které chránilo zemskou stezku na Moravu a kdysi dávno tu v knížecím dvorci, na lavičce u kamen, skončil mocenský sen předáka rodu Vršovců. Vršovec Mutina přijal svoji prohru stoicky, jeho přítel Neuša se realisticky pokusil o útěk, pohříchu v nevhodně barevné suknici. Kníže Svatopluk sehrál svoji roli oklamaného vládce s prchlivou důstojností sobě vlastní. Vacek od mlýna, muž zodpovědný za jedno tragické říjnové dopoledne v r. 1108 a následné neméně krvavé pokračování na Libici a v Praze, mohl být spokojen.
A tohle všechno jsme si na Vraclavi připomněli a užili. Krok za krokem jsme „aplikovali“ příběh z pera učeného pražského děkana Kosmy. A výsledek? Báječně strávený nebývale slunečný a teplý říjnový den, ctihodné výletnice a ctihodní výletníci, měnící se podle potřeby v postavy vraclavského historického dramatu. 
Nevýhodou naší historické aplikace byla snad jen atmosféra, měla totiž dost daleko k pochmurnosti onoho neblahého dne, kdy se ve Vraclavi psaly krvavé dějiny Čechů. Inu, žádná aplikace není dokonalá. 

   
                   Obrazovou dokumentaci poněkud drsných momentů české minulosti pořídila A. Čechmánková v roli učeného děkana Kosmy.

  

   

Kníže Svatopluk (F. Raditsch)
a velmož Neuša (K. Horáková)
sdílejí zápis v Kosmově kronice
o neblahém dni na hradišti
(asi listopad 1108).

Stoický předák Vršovců Mutina (J. Černý) v posledních chvilkách svého života
(stalo se asi 27. října 1108, nebo o den dřív, či o den později).

Neslavný konec knížete Svatopluka
(F. Raditsch) z rukou proradného
Vršovce Jana (H. Novotná), či neméně proradného Wiprechta z Grojče
(opět H. Novotná); stalo se
21. září 1109 kdesi u Hlohova,
během válečného tažení.

Truchlení nad zohavenou
knížecí mrtvolou.
Hlavním truchlícím
Ota Černý (M. A. Loučná),
bratr zvěčnělého.

Zasloužený konec intrikána Vacka
(I. Fridrichová-Sýkorová).
Jeho vraždy se 18. června 1113
ujala „uvědomělá“ družina
budoucího knížete Soběslava.