Přemyslovská knížata
Soběslav I. – enfant terrible českého středověku
Zatímco na přelomu 10. a 11. století Přemyslovci málem vymřeli, o sto let později bylo v Čechách „pánů a páníčků“ tolik, že zemi hrozila vážná katastrofa.
Král Vratislav byl třikrát ženat, navíc měl čtyři bratry, čtyři z pěti si mohli dovolit přepych legitimních potomků. Počátek 12. století neměl být pro Čechy snadným a hlavně klidným obdobím. K obecnému neklidu, státním převratům, hromadnému vraždění a popírání zdravého rozumu přispíval nejmladší syn krále z jeho třetího manželství se Svatavou věru nemalým dílem. Byl to rozený potížista.
Postupně však jak stárnul, uklidňoval se, a ač je to téměř neuvěřitelné, moudřel. Nakonec se mu podařilo usednout na kamenný stolec uprostřed Pražského hradu. Pro Čechy nemohlo přijít větší překvapení, najednou se Soběslav změnil ve velmi uvážlivého, moudrého a rozhodného vládce, který upevňování české státnosti podřizoval i svoje osobní cíle. Kdo by v něm tuto vyzrálost a hloubku hledal? Knížete Soběslava I. (1125-1140) tak můžeme směle označit za prvního státního ideologa v čele českého státu. Zcela nepřekonatelná byla jeho snaha o vytvoření zcela nového pohledu na českou státnost, které vděčíme za unikátní postavu věčného knížete Čechů, tedy za koncepci moci, za kterou by se nemuseli stydět ani moderní teoretici státu a práva. Je až k nevíře, co s člověkem provede uchopení absolutní moci.
Soběslav I. je poněkud opomíjenou postavou českých dějin. Zcela nezaslouženě. Pokud však přijdete ve čtvrtek 9. února 2017 do čítárny Městské knihovny v Poličce o 18. hodině, trošku toto nedopatření společně napravíme.