Městská knihovna Polička

Nejkratší dny v roce sváděly naše předky k lenošení. Nebylo světlo, většinou byl sníh a mráz, tedy nic pro „choulostivé“ jedince. Třebaže má člověk od přírody sklony k nicnedělání, přesto všeho moc škodí, a proto tyto dny většinou využíval i k různým oslavám a slavnostem. Nutno připomenout, že v minulosti nezačínal rok v lednu, ale až v březnu, tudíž se našim předkům do oslav vánoc nemíchaly roční uzávěrky. Navíc se nezdobil stromeček a s balením dárků to asi také nebylo nikterak horké. Vánoční čas byl dobou setkávání se nad hojným jídlem a pitím.

            Elita přemyslovských Čech konce 11. století užívala tohoto období k pořádání loveckých zábav. Ty byly ostatně nejenom kratochvílí, ale i nutností a zdaleka nešlo jenom o získávání čerstvého masa. Při některých vánočních lovech se měnily i panovníci, kořist jako kořist, radost z lovu na prvním místě.

            Podle všeho nerad se o jednoduchosti proměny z lovce v kořist na vlastní kůži přesvědčil kníže Břetislav II. (1092-1100), nejstarší syn krále Vratislava I. a jeho druhé ženy Adléty Uherské. Přestože byl oblíbencem kronikáře Kosmy a relativně úspěšným panovníkem, zdá se, že to byl člověk poněkud drsný, popudlivý a pohříchu nesnášenlivý. Přes všechny tyto vlastnosti si však konec, který na něj čekal ve Zbečně r. 1100, pramálo zasloužil. Obklopen svými „věrnými“, vyrazil Břetislav slavit vánoce do knížecího hvozdu, aby se tu sám stal obětí zlovolných Vršovců, kteří místo zvěře lovili trošku větší kořist. A úspěšně. Kníže jejich lov nepřežil. Nebo knížete lovil úplně někdo jiný?

            O tom, co se odehrálo o vánocích r. 1100, se dosud vedou učené spory. Pokud přijdete do čítárny Městské knihovny v Poličce 8. prosince 2016 v 18.00 hod. na přednášku dr. I. Fridrichové-Sýkorové, můžete se dozvědět víc. Jenom pro jistotu vás však poprosíme, abyste doma nechali oštěpy, luky se šípy a lovecké tesáky, sice se budeme scházet v předvánoční čas, ale člověk nikdy neví…