Městská knihovna Polička

 Slavný autor Božské komedie Dante Alighieri měl pro něj velmi málo pochopení. Ostatně nebyl sám. Tento král se narodil úplně pro jinou dobu. Doba žádala rytířské zjevy, urputné a statečné rytíře bez bázně a hany. Tím vším opravdu nebyl. Byl nesmírně inteligentní, prohnaný a cílevědomý. Obratnou diplomacií spíše připomínal svého pradědečka Přemysla I. Za jeho vlády český stát znovu vystoupal na pomyslný vrchol svého rozkvětu, a přestože mu krátkost jeho bytí neumožnila dokončit všechno, co si pro obyvatele Čech vymyslel, vybudoval ve střední Evropě mocenskou základnu, která se stala skvělým odrazovým můstkem pro jeho vnuka, jímž nebyl nikdo menší než císař a král Karel IV.

Osobní život tohoto předposledního přemyslovského krále však byl jedna velká katastrofa. Během svého krátkého života zažil přemety a pády, které by jiným vystačily na mnohem delší dobu. Z toužebně očekávaného následníka mocného otce, který dětství prožil zahrnován péčí a přepychem, se rázem stal rukojmím ziskuchtivého bratrance, byl odloučen od rodiny a vychováván v cizině, v prostředí, které mu ani nemohlo nabídnout patřičnou úroveň, na kterou byl až do osudové bitvy na Moravském poli zvyklý. Není tedy ani moc divu, že po necelých pěti letech se domů vrací malý neurotik, předčasně dospělé dítě. Doma ho kromě rodiny, v čele s matkou a jejím druhým manželem Závišem z Falkenštejna, čekala sebevědomá šlechta, s kterou si nebylo radno jakkoliv zahrávat. Kdyby byl Václav méně inteligentním, mohli Přemyslovci vymřít o pár desítek let dřív. Nestalo se. Pět let mladý král poslouchal, pak se zbavil regenta Záviše, přehodnotil svoji zahraniční politiku, zlomil moc vysoké šlechty a nastoupil svou neopakovatelnou cestu k velikosti. Stal se polským a fakticky i uherským králem, obratně rozhodoval o nápadnících říšského trůnu. Doma vládl podobně jako jeho otec, ovšem až na to, že mnohem diplomatičtěji a také úspěšněji. Václavova mincovní reforma a horní zákoník jsou na svou dobu činy až překvapivě moderní. Sice se mu nepodařilo kodifikovat zemský zákoník a založit univerzitu, to počkalo na jeho vnuka, ale přesto jeho způsob vlády předbíhal celé generace.

Těžko říci, kde by se tento panovník zastavil, kdyby neodešel z tohoto světa předčasně, zemřel ve věku 34 let patrně na souchotiny. Přestože umíral jako vítěz, rok po jeho smrti se český stát znovu propadá do zmatků, ne nesrovnatelných se situací po smrti Přemysla Otakara II.

Je zvláštní, že tento král je dosud naší historiografií opomíjen, popřípadě zcela nedoceněn. Kdo ví, proč neobstál před soudem dějin. Každopádně my si ho připomeneme ve čtvrtek 10. listopadu 2016 v čítárně Městské knihovny v Poličce při přednášce dr. I. Fridrichové-Sýkorové. Začínáme jako obvykle v 18:00 hod.