Městská knihovna Polička

V dnešní době se stalo módou mluvit o rovnosti pohlaví a tzv. genderové vyváženosti a rovnosti lidské společnosti. Řeči se vedou, voda teče a každodennost má daleko k ideálům, byť by byly i dobře myšleny. Je trochu škoda, že bojovnice za ženská práva už nenosí modré punčochy a nelezou po telegrafních a elektrických sloupech s nůžkami na plech. Asi je to tím, že telegrafní sloupy mizí pod náporem digitálních technologií a kabely elektrických sítí se zakopávají do země. Rozhodně to není tím, že by bylo dosaženo rovného postavení mezi pohlavími, to bude trvat ještě hodně dlouho. Ale neklesejme na mysli, mohlo by to být ještě horší.

            Byly doby, a není to zase tak dávno, kdy žena byla věc, sice živá, ale věc, kterou směl její pán, jedno zda otec, bratr, strýc či manžel, kárat, trestat, vdávat nebo posílat do kláštera, či jiné takto bohulibé instituce. Žena byla toliko pasívní hráčka na vinici Páně, nehledě na schopnosti, vzdělání, majetek. Pokud se stala matkou, její společenské postavení se tím nepatrně vylepšilo. Přesto jako jedinec slabý, nestálý a náchylný k hříchu, musela být žena neustále pod kontrolou muže. Bludný kruh úcty a neúcty k člověku se kolem naší civilizace vine pěkných pár stovek let.

            Každý člověk, nezávisle na pohlaví, je však ve své podstatě bytost svobodymilovná a aktivní a tak se není čemu divit, že ve světě mužů se i v minulosti objevovaly ženy, které celkem úspěšně a někdy i s potěšením, nabourávaly ustálená společenská pravidla. Samozřejmě, že za to byly i patřičně potrestány, když ne za svého života, potom se jim patřičného odsouzení dostalo od potomků. Jednou z nich byla Eleonor Akvitánská. Nebyla sice sama, ale každopádně je tato dědička akvitánského vévodství určitě nejznámější dámou 12. století.

            Byla vzdělaná, podle dobového mínění i krásná, bohatá a mocná.  Pro své okolí to byla sice obdivovaná žena, ale dračice. Dvakrát byla královnou, jednou ve Francii, podruhé v Anglii. Navíc, nezávisle na svých mužích, byla svrchovanou panovnicí v Akvitánii. Přesto, nebo právě proto, byla ženou pomlouvanou, zavrhovanou a dlouhá léta i ženou vězněnou. Osud sice zajímavý, ale ne příliš záviděníhodný.

            S příběhem Eleonory Akvitánské se můžete setkat v čítárně Městské knihovny v Poličce 8. září 2016 v 18:00 hod. při přednášce dr. I. Fridrichové-Sýkorové.